Panství Obytce

Historie vsi Obytce sahá až před rok 1227, kdy byla založena klášterem sv. Jiří na Pražském hradě, který měl v místě dnešní vsi svůj újezd, který postupně kolonizoval. Údajně nebyla tato lesní oblast nikdy předtím osídlena, což se může zdát nepravděpodobné. V každém případě je to s obrovským časovým odstupem nepodložitelné. V 1O. století zasahovala do kraje vláda mocného rodu Slavníkovců. Území mezi Příbramí, Blatnou a Vltavou, zvané Bozeňsko, bylo řízeno ze župního hradu Bozeň u Březnice. Buzice jsou kolébkou staročeského vladyckého rodu Buziců, kteří měli v erbu sviní hlavu a od nichž se vyčlenili páni z Rožmitálu, Šelmberka, Valdeka a Hazmburka. Rod obýval Prácheňsko. Po vyvraždění rodu Slavníkovců roku 995, se toto území stalo součástí tvořícího se přemyslovského státu. Nicméně většina historických pramenů se shoduje v tom, že první písemná zmíňka o Obytcích spadá do roku 1227, a tak je nanejvýš vhodné pokládat tento rok rovněž za rok vzniku původní sídelní jednotky Obytce. Víme jen, že se v okolí újezda nejprve uplatnilo pastevectví a až s postupem času začali lidé půdu postupně upravovat k pěstování zemědělských plodin.

Je podloženo, že stará vladycká rodina rod Obyteckých z Obytec držel ves a statek již od poloviny 14. století. První historický záznam však pochází z roku 1380, kdy zde bez dědiců zemřel Zbraslav Obytecký. Vlastnil sídlo zřejmě se svým bratrem Buškem. Obytečtí tehdy byli středně rozvinutým rodem, jejichž jedna větev se usadila v okolí Horažďovic. Po smrti vladyky ze Zahrádky zde totiž rod zdědil dvůr Prácheň, kterého se ujal roku 1404 Mich z Obytec. Hrad Prácheň, stojící na ostrohu nad pravým břehem Otavy, 2km západně od Horažďovic, byl centrem sjednocování správních celků a dal vzniknout do poloviny 13. století rozsáhlému správnímu území, zahrnujícímu jihozápadní část Čech - Prácheňsku. Zánikem hradského správního systému a se vznikem krajského zřízení se centrem prácheňského kraje počátkem 15. století stalo královské město Písek. Toto krajské zřízení přetrvalo až do roku 1848.

Nás však zajímá větev Zbraslava z Obytec (řečeného také z Chuchle receny), který je v Obytcích spolu s bratrem Vyškem připomínán na začátku 15. století. Sám Zbraslav měl tři syny, totiž Oldřicha (přip. 1433), Bohuslava (přip. 1433 až 1452) a Jana (přip. 1448 až 1457), jež se všichni psali Chuchel z Obytec. Ves se připomíná ve spojení s Oldřichovým synem Vyškem, který držel dvůr v Obytcích a zemřel okolo roku 1470 bez dědiců. Pro Obytce byl však důležitější syn Janův, jež se jmenoval rovněž Vyšek (přip. 1457 až 1483). Ten sloužil panům ze Šternberka, býval purkrabím na hradě Kašperk a je zmiňován v mnohých pamětech té doby. Vyšek z Obytec byl podle historických pramenů vladykou velmi pobožným, což dával znát i navenek. Bohatě přispěl například na oltář sv. Anny ve Velharticích. Sám však neměl přirozených dědiců, a tak roku 1483 zapsal všechen svůj majetek, který v Pracheňském kraji vlastnil, svým strýcům - Albrechtovi, Bohuslavovi Vydunovi a Václavovi.

První z jmenovaných, Albrecht, zemřel již v roce 1484, zůstalo po něm však několik potomků. Syn Bohuslav byl zřejmě pravoplatným dědicem, a proto s ním učinil na přelomu 15. a 16. století jeho strýc Bohuslav Vyduna tzv. smlouvu o zboží po předcích. Vydunovi zůstal majetek Hvožďanský a Bohuslav obdržel Obytce, Hoštice, Střítež, Lhotku, část Kydlin, popluží v Habarticích a zároveň měl spravovat kaplanství Velhartické. Bohužel kolem roku 1543 Bohuslav umírá a pozůstalost si mezi sebe dělí jeho šest synů - Albrecht, Václav Vyduna, Jan, Sebastian, Petr a Alexi. Ti nechávaji ves Obytce, vsi Myslovice a Hoštice a půl vsi Kydliny zapsat v obnovené zemské desky (původní shořely roku 1541) a podělili se takto. Albrecht se ujal Hoštiček, Václav spravoval Kydliny a zbylí čtyři synové si roku 1553 rozdělili tvrz, která stála na místě dnešního zámku. Tvrz měla věž a vstupovalo se do ní přes příkop po padacím mostě. Pro čtyři příslušníky nižší šlechty to však bylo bydlení nedostatečné, a tak nejprve roku 1556 Sebestian prodal svůj díl Janovi a Aleximu a později Petr prodal svůj díl Václavovi Vydunovi. Nakonec všechny díly tvrze a statku spojil poslední Obytecký, Jan. Ten roku 1584, těsně před svou smrtí odkázal panství Obytecké Janovi Kocovi z Dobrše a na Bystřici. Jde o jeden z nejstarších šlechtických rodů, jeho význam však po Bílé hoře upadá. Končí tak poměrně dlouhé období (více než 200 let), kdy byla obec Obytce spolu s přilehlým okolím v držení rodu Obyteckých z Obytec, po nichž si dodnes uchovává svůj název. Kromě pivovaru v Obytcích drželi Jan Obytecký z Obytec, Litmír Viduna Obytecký z Obytec a Antonín Josef Obytecký z Obytec i pivovar Soutice; Alena Markéta Obytecká z Lažan, Litmír Viduna Obytecký z Obytec, Jan Václav Viduna Obytecký z Obytec a Josef Arnošt Obytecký z Obytec vlastnili také pivovar Červené Janovice.

Kocové z Dobrše drží Obytce s malými přestávkami (dvakrát totiž statek prodají a zase koupí) až do roku 1720 a jsou tak druhým nejdůležitějším panským rodem, který je s obcí svázán. Jan Koc byl poměrně majetným pánem, neboť v té době již vlastnil Hodoušice, Milence, Plané, Uhliště, Starý Laz, Matějovice, části dnešního Nýrska, hrad Pajrek aj., přitom centrem rozsáhlého majetku byla tvrz a statky v Bystřici. Oženil se s Apolenou z Břízi a s ní měl několik dcer a jediného syna Jana Václava. Právě jeho manželce Lidmile z Chudenic pak věnoval statek Obytecký s příslušenstvím 3000 kop mis., a to jako svatební dar dne 30. června 1588. Sám umírá o sedm let později a celý svůj majetek odkázal synovi. Jan Václav Koc měl se svou ženou devět potomků, totiž dceru Annu a syny Jana Frydrycha, Diviše, Jindřicha, Přibíka, Humprechta, Viléma, Adama, Havla a Hermana. Všichni bratři zemřeli bez stálých potomků, kromě Diviše, jež se ujal po otci Bystřického i Obyteckého panství. Diviš se oženil se Salomenou z Kokorova, které roku 1616 Obytce věnoval. V té době ovšem také započaly stavovské nepokoje (povstání českých nekatolických stavů proti Habsburkům, které byly počátkem 30-ti leté války v Evropě), a tak Diviš raději roku 1618 posílá svou manželku k bezpečnému pobytu do Řezna (dnešní Regensburg). Panství v Obytcích se tak ujímá jeho bratr Adam Havel Koc z Dobrše. Ten však roku 1631 tvrz, dvůr a ves Obytce i vsi Vítkovice a Kvaslice prodává a to Václavovi Markvartovi Sofmanovi z Hemrlesu. Nato přichází další rychlá změna majitele, kdy celé panství získava Vilém Pikhart Břenek ze Zeleného Údolí. Od něj se panstvi dostává podruhé do rukou Kocu z Dobrše, neboť jej v polovine 17. stoleti kupuje jeden ze šesti synu výše zmiňovaného Diviše - Maxmilián Jiří. Ten navíc rozšiřuje majetek o Bolešiny, Cínovec a Myslovice. Z doby jeho držení panství pochází jedna z důležitých památek obce - kaple sv. Barbory. Roku 1656 však Maxmilian Jiří Koc, hrabě z Dobrše umírá a odkazuje všechny statky své manželce Anně Elišce Kocové z Chudenic. Ta užívala Obytce až do své smrti roku 1663, statek se však postupne zadlužuje.

Nakonec se dostává do prodeje (1668) a koupil jej starší syn zemřelé z prvního manželství Jindřich Bedřich hrabě z Gutsteina. Do Obyteckého panstvi v té době patřily kromě Obytec take Kydliny, Hoštice, Hoštičky, Bolešiny a Myslovice.

Jindřich Bedřich z Gutsteina všechen tento majetek prodává roku 1685 Leopoldovi Antonínovi hraběti z Trautmansdorfu. Ne však na dlouho, neboť novým vlastníkem se roku 1700 stává Adam Humprecht Fortunat Koc z Dobrše, a tak se Obytce potřetí dostaly do držení Koců.

Vlastnictví hrabat z Dobrše končí roku 1720, kdy je panství a okolní vsi prodáno Karlu Maxmilianovi Steinbachovi z Kranichsteina. Zhruba v té době dochází zároveň k přestavbě staré tvrze na jednopatrový barokní zámek o půdorysu písmene U. Z popisu obyteckého statku z roku 1739, pořízeného při soudním odhadu zadluženého posledního majitele, se dovídáme, že zámek byl postaven z kamene, kryt šindelem a měl v podstatě tutéž podobu, jakou má dosud. Popis uvádí hluboké sklepy, z nichž byl jeden používán jako lednice.

Roku 1751 koupil panství v Obytcích komander řádu maltézských rytířů Vigilius Brasilius, hrabě z Thunu, z tyrolské linie. Ustanovil jej spolu s hospodářskými statky jako komturství pro tři členy rodu Thunu.

Do vlastnictví samotného řádu maltézských rytířů přešel majetek v roce 1827 a patřil jim až do roku 1926. V té době měl výměru 2175 hektarů, z nichž 1128 bylo dominikalu. Panství tvořily vsi Obytce, Kydliny, Hoštice, Hoštičky, Bolešiny, Myslovice, Kroměždice, Kvaslice a část vsi Slavošovice, v nichž dohromady sídlilo 2350 obyvatel. Majitel měl v režii čtyři dvory a ovčín. Propachtován byl jeden dvůr. Do majetku řádu patřil take pivovar a vápencový lom. Druhá polovina 19. století je obdobím, kdy je téměř polovina panství rozprodána. Rozloha velkostatku Obytce se snižuje na 1110 hektarů, z toho 413 ha polí a 500 ha lesů. V režii byly tři dvory, pila a cihelna. Propachtovány byly dva hospodářské dvory a pivovar. Maltézský pivovar Obytce byl zrušen asi roku 1900, jeho výstav byl cca 1 000 hl piva.

Pověst o vzniku rodu Koců z Dobrše.

Nedaleko Volyně prý kdysi stával mlýn a v něm hospodařil mlynář. Když zrovna neměl co na práci, chodíval do blízkých lesů na lov. Pověst se zde snažila nejspíš zaobalit pravé jádro věci, že mlynář byl pytlák. Jak se tak jednoho dne zase mlynář prodíral mlázím, uviděl strom, na kterém seděla divoká kočka a pod ním ležel rytíř, na kterého se kočka chystala skočit. Mlynář popadl samostříl a nebezpečné zvíře zastřelil zrovna ve chvíli, když se chystalo na rytíře zaútočit. Praví pověst.
Příběh se mohl ale odvíjet i jinak. Která hloupá kočka, byť sebevíc hladová, by se chtěla vrhat na oplechovaného rytíře? Mlynář se pravděpodobně lekl, že se rytíř probudí, načapá ho s kuší v lese a on z toho bude mít veliké nepříjemnosti. Otočil se proto jako na obrtlíku a vzal nohy na ramena. Nezvyklý hluk vyplašil divokou kočku a probudil rytíře. Ten sotva otevřel oči, uviděl mlynáře, jak zápasí s čímsi chlupatým. Mlynáři se podařilo kočku odhodit a holýma rukama zahnal nebezpečnou šelmu. Neznámý rytíř, kterým byl vladař Karel Lucemburský, se mlynáři za hrdinský čin odvděčil a povýšil mlynáře do šlechtického stavu. Za přemožení divoké kočky ho pasoval na rytíře Kočku, po poněmčení rytíř Katz, který jako mlynář, směl nosit ve svém erbu zlaté mlýnské kolo v modrém poli. Během času se jméno Katz ještě upravilo na nový šlechtický rod Koc. Některé další verze pověsti dokonce praví, že mlynář zachránil život ne Karlu IV., ale už knížeti Oldřichovi, tedy mnohem mnohem dříve. Nebezpečným zvířetem prý nebyla kočka, ale divoký kanec.

1) Obytce - Vobice, o. Klatovy (b.r. 24, fol. 420/421);
1 panský (p) krčmář, 1 p ovčák, 1 p kovář, 1 p švec - podruh v panské chalupě, 1 p mlynář a 1 p mlynářka ve mlýně o 2 kolech s pilou, 1 obchodník s plátnem a peřím, 1 obchodník s plátnem a kožkami, 1 p draslář, 1 p vinopalník obchodující i s plátnem a poráží dobytek; Nedaleko vsi při kostelíku sv. Barbory je špitál pro 3 osoby.
2) Kroměždice - Kromyžejce, ob. Bolešiny;
1 p krčmář a 1 p pastýř;
3) Myslovice, o. Klatovy (b.r. 24, fol. 422);
1 p krčmář a 1 p pastýř;
4) Bolešiny, o. Klatovy;
rybník, 1 p krčmář;
5) Vítkovice, ob. Klatovy, o. Klatovy (b.r. 24, fol. 423);
1 p mlynář;
6) Kvaslice - Kvašlice, ob. Klatovy, o. Klatovy;
1 p mlynář;
7) Zdebořice - Stobořice, ob. Plánice, o. Klatovy, v r.1657 separována jako samostatný Nový Dvůr (5 osob);
8) Chrást (pustá ves zmíněná v korespondenci).
osada zanikla;

V roce 1654-5 držel panství Obycké pan Maxmilián hrabě Koc z Dobrše.
V roce 1713/1757 ? držel panství Obycké pan Thun, komtur maltézského řádu viz Tereziánský katastr český (sv. 2, str. 25).
V roce 1687 připojeny:
a) Hoštičky - Malé Hoštice (MH), ob. Mochtín, o. Klatovy;
b) Hoštice - Velké Hoštice (VH), ob. Mochtín, o. Klatovy;
Kydliny, ob. Klatovy, o. Klatovy.